Za mých mladých let internet ještě neexistoval. Alespoň tedy u nás za železnou oponou. Všechno, co jsme měli vědět, nám přinášela státem kontrolovaná média, mezi nimiž nebylo v podstatě moc na výběr, a to, co jsme vědět neměli, se potíralo třeba v podobě rušiček Svobodné Evropy a podobně.
V takové situaci vlastně bylo nemyslitelné, aby u nás internet existoval. Kdybychom ho my lidé měli, ještě bychom mohli být nahlodáváni ideovými diverzanty ze západu, což se nedalo tolerovat.
A nejen to. Vezměte si jenom dnešní internet, a zamyslíte-li se nad ním, zjistíte, že je tam spousta toho, co bylo v oněch dobách závadné. Takový internet je plný nahotinek, kterými měl socialistický člověk opovrhovat, je plný sexu, který tu byl tehdy akceptován v podstatě jenom v manželské podobě, internetové obchody jsou plné čehokoliv, což by kontrastovalo s tehdejšími poloprázdnými obchody s frontami lidí doufajících v sehnání něčeho nedostatkového, vyskytují se tu jak ideje komunistů, tak i jiných stran, které by tehdy nebyly ani v nejmenším tolerovány. A to už ani nemluvě o e-mailech a chatech, které by nebylo možné uhlídat, což by bylo živnou půdou pro ‚špiony‘ a jiné nekalé živly.
Prostě je internet zdrojem čehokoliv, po čem lidé zatouží. Všechno se tu dá zjistit, leccos se tu dá prohlédnout i zařídit. Nic tu není nemožné. Bez ohledu na to, zda jde o záležitosti pozitivní nebo negativní, o dobro nebo zlo, kvalitu nebo šmejd.
Dá se tedy říci, že se dnes máme díky internetu lépe než tenkrát. Ale je to skutečně tak? O tom by se dalo diskutovat. Protože je na jednu stranu dobré vše, v čem nám může být internet nápomocný, jenže je tento současně i nebezpečný. Jak už se o tom přesvědčil nejeden z lidí, který byl přes něj okraden nebo se stal třeba obětí kyberšikany. O počítačových virech už ani nemluvě.